Přečetl jsem si dnes článek od Tajného učitele o známkách, a jelikož známky a hodnocení je mé oblíbené téma, kterému přikládám velkou důležitost, rozhodl jsem se tento text oglosovat z mého pohledu. Prosím čtenáře, aby to brali jako jakousi otevřenou polemiku, a budu rád za reakce a doplnění nejen od Tajného učitele. 😃
Článek obsahuje mnoho zajímavých nápadů a postřehů. Sám jsem si vzpomněl na své první roky za katedrou základní školy, které jsem absolvoval na pražských Vinohradech. Mnoho z uvedeného jsem také dělal. Oznamování testů, transparentnost, bonusové otázky v testech apod. Jenže jak čas běžel, a já měl šanci být konfrontován s jiným prostředím, školami a přístupy, můj pohled se změnil.
Ústní zkoušení osobně považuji za zajímavou možnost, jak se přirozeně ujistit, co žáci o probíraném tématu tuší. Nevidím problém v přímém dotazování a ztrátě času, ale spíše v podmínkách a prostředí, kde se zkoušení uskutečňuje. Jak se k tomu postavit?
Předně bych upustil od termínu zkoušení a považoval bych takovou techniku za rozhovor. Dále je nutné vytvořit odpovídající prostor, kde bude šance krátce se studentem mluvit na dané téma. To je náročnější a jistě to vyžaduje čas, který bych ovšem potřeboval na přípravu hodiny stejně. Ostatní žáci totiž budou pracovat samostatně nebo ve skupinkách na nějakém svém projektu či úkolu, a já tak mám prostor s jednotlivci, či malými skupinkami krátce pohovořit. Jiná zajímavá forma je kolokvium. Honosný název pro skupinové zkoušení, které jsem zažil jednou na vysoké škole. Takový způsob tázání a odpovídání bych pojal spíše jako aktivitu či hru pro ty, co by se chtěli zapojit.
V druhé části se Tajný učitel věnuje testování a vyhodnocování testů. Mnoho z napsaného si skutečně pamatuji jako „své skvělé objevy“ v prvních letech praxe. Asi to nebylo špatné, ale dnes bych již nic takového netvořil a nedělal, protože já považuji za ztrátu času spíše testování. Asi je nasnadě otázka proč, když přeci budu mít známky pro všechny najednou a mohu si odškrtnout u všech pomyslnou kolonku. Jako hlavní důvod vidím právě známky samotné. Systém, který kolega popisuje, se snaží být spravedlivý a zachytit realitu co nejvěrněji, ale ve skutečnosti nic takového nedělá a bude stejně vnímán špatně. Jak tedy na to z mého pohledu?
Za prvé, je třeba vytvořit test, který bude klást chytré otázky na aplikace znalostí. Osobně mi to přijde jako těžká disciplína, ale myslím, že je to klíčové, pokud chci někoho testovat. Tedy neptat se, jak se co nazývá, kde se to vyskytuje či kolik toho je. Tyto informace je naopak dobré dát do zadání testu. Dále bych se snažil neklást otázky, ale zadávat úkoly k přemýšlení. Když kladu otázku, tak otevřenou. Ptám se jak, proč a jaký má dotyčný názor nebo výsledek měření. Co našel na Internetu, v knize a nebo ve svých poznámkách. Jednoduše, tvořím co nejreálnější situaci, se kterou se student může normálně potkat při dalším studiu nebo práci.
Za druhé, hodnocení. Tady bych úplně upustil od známek. Pak totiž odpadají i takové ty učitelsky geekovské tendence vyvíjet komplikované převodní systémy. Sám si, nyní již s úsměvem, vzpomínám na své tabulky v Excelu, které automaticky přepočítávaly výsledky testů na známky a dávaly jim váhu. Dokonce pak počítaly i výsledné známky, takže jsem měl méně práce! Jak zbytečné práce, vidím dnes. Co tedy s tím?
Řešení je vlastně banální. Zaškrtal bych v testu špatné či neúplné odpovědi a napsal jednu dvě věty komentáře, který by shrnoval obsah testu. Jak pozitivní, tak negativní nálezy bych měl také zaznamenané ve svých poznámkách. Tady se samozřejmě nabízí využití tolik skloňovaných technologií, kde bych byl schopen vše sdílet se studenty v nějakém systému.
Nakonec bych žákům test rozdal a nechal jim čas na prostudování, reflexi mnou napsaného a nabídl bych jim možnost opravit chyby v nějakém termínu. Bylo byl již na nich, kdy by opravu vypracovali, a samozřejmě by bylo možné se na věci společně podívat v konzultačním čase. Pokud by někdo nechtěl opravu udělat, je to jeho volba. Komentář pak zůstane bez změny a doplnění.
Když nad podobnou praxi přemýšlím, stále se snažím ujišťovat jestli mi něco neuniká. Jestli dané řešení není nějak moc snadné, protože skutečně nevyžaduje žádné složité techniky a metody. Pokud si myslíte, že mi něco uniklo, něco je špatně pojato, napište prosím.
Dobrý den,
moc Vám děkuji za reakci na můj text, pobídku k diskusi a slušnou konstruktivní kritiku. Vlastně mě to nadchlo, líbí se mi taková kultura a přál bych asi, aby to bylo častější.
Abych byl ale upřímný – nevím, jestli máme o čem diskutovat. Já s Vámi souhlasím. Beru to tak, že jste na dalším „levelu“, jste na vyšší úrovni, já na nižší a proto mě Váš text pouze inspiroval. Třeba jednou dorazím na Vaší úroveň.
Ani se nechci nějak „bránit“, nemám co bránit. Vynechání ústního zkoušení neznamená, že žáci nekomunikují, nemluví, neargumentují; prakticky každou hodinu zahajuji tím, že se ptám studentů na otázky; myslím, že relativně často nad něčím diskutujeme, nebo žáci musí vymýšlet argumenty, pro a proti, výhody a nevýhody, čímž aplikují získané znalosti – jen to neberu jako „známku“, ale jako cvičení, proto o něčem takovém nepíšu v textu.
I v další Vámi zmíněné části, testování, se vyvíjím Vašim směrem a snažím se klást „chytré otevřené otázky“, kde mi studenti musí dokázat, že chápou látku v kontextu, nejen jednotlivé našprtané informace. Distanční výuka tomu dost pomohla a doufám, že to dokážu přenést do výuky nastálo.
Jak píšete, záleží na prostředí – jiné mantinely jsou na státním výkonovém gymnáziu, jiné na volné noze či na soukromé škole. Každý se musí přizpůsobit něčemu jinému.
Nevím, jestli čtete můj blog pravidelně a víte, o co se „Příručka“ snaží – jde o řadu textů na různá témata, které pak dám dohromady do e-booku (zveřejňuji je v průběhu roku právě kvůli tomu, aby kolegové mohli reagovat, doplňovat své zkušenosti a já texty doplňoval i o jejich pohled) a dám k dispozici zdarma pro začínající učitele. Nemá to být návod a „monopol na pravdu“, jen některé body k zamyšlení a něco, co by mohlo vést k uvědomění si, co vše musí učitel řešit, často spíš ve své vlastní hlavě. Mohl bych tam Vaší reakci přidat? Samozřejmě s odkazem, jménem a vším potřebným? Nebo mohl bych dát Vaši reakci i na svůj blog?
TU
Díky za reakci na můj pokus o zahájení debaty. Jsem rád, že vás taková polemika zaujala. Myslím, že diskuze v lehce delším formátu než je reakce na post na sociálních sítích je třeba. A cítím to tak trochu jako možnost návratu k takové té staré učitelské tradici – diskutovat názory a vést debaty.
Já myslím, že to není o úrovních, ale spíše o nápadech a odvaze je zkoušet. To platí jistě také o tom prostředí, které zmiňujete na konci tohoto textu. Ano podmínky jsou jiné, ale pokud chci něco dělat tak jak si myslím, že je to správné, musím si nevhodné prostředí upravit co nejvíc mohu. To platí pro státní školu, soukromou a další formy. Samozřejmě někdy to je složitější a pak si musím vyhodnotit zda mi to stojí za to. Tedy, neváhejte a zkoušejte nové věci a budete „na stejné úrovni“ jako mnoho mnohem lepších učitelů než jsem já.
Poznámka k těm diskuzím na začátku hodiny. Ano, vím jak to myslíte. Já jen trochu cítím na pozadí tu „hromadnost“ dotazů do třídy. Možná se pletu, ale já jsem se trochu v mé odpovědi snažil naznačit, že je třeba roztříštit čas a prostor, tak aby došlo na přirozenější vnímání učení. Tvořit skupinky, nechat děti bádat samostatně a pak se ptát a zjišťovat.
Testování je určitě dobré vyvíjet, ale já bych se hlavně snažil redukovat známkování. Tam je jedna z největších bolestí školství (nejen českého) a navíc test se nemusí rovna známky. Testovat lze i bez nich a mnohem úspěšněji.
Váš blog jsem myslím navštívil již předtím a je určitě dobré, že píšete takto veřejně. A asi si to nemyslím jen já, když vaše texty lidi sdílí. Nápad na e-knihu pro začínající učitele je skvělý a určitě udělejte s reakcí co potřebujete. Pokud by byla třeba nějaká úprava, doplnění tak napište a já se o vyjasnění pokusím.
Ještě jsem na VŠ, ale ráda bych učila. Nyní doučuju děti různého věku a dovedností, a proto mám na to ještě ten pohled, který by možná poskytl rodič.
Tyto inovativní postupy zní nádherně a ráda bych tak někdy postupovala. Je to ale něco, co by se muselo začít dělat již od prvních tříd, protože jakmile se děti jednou zkazí systémem -odevzdám, dostanu špatnou známku, informace už po mně znova vyžadovány nebudou, nemusel jsem se je naučit, život jde dál – je to zlý. Hodně. Nikde jinde ty informace třeba nezískají, rodiče je nepodpoří v tom, aby si je i tak zopakovaly (rodiče vidí jen známky, za které děti prolezly a to stačí). A i když má dítě viditelně třeba dvojky (což bychom hodnotili tak, že se naučilo), tak po určitém čase by ze stejného tématu stejně mohlo dostat 5. Vidím to na osmačce, která nevidí ve vzdělání žádnou hodnotu, protože doma tomu nepřidávají žádnou váhu. A tak se mě klidně zeptá, jestli je labuť savec. A jelikož ji doučuju už 3 roky, tak vidím, jak jsou testováni. Prostě se otestuje dané téma a jde se dál, žádné opakovací cesty na víc celků třeba. Ano, je to příklad jedné školy. Bojím se však, že nebude jediná. A i když se s ní snažím opakovat jen tak (nepíšou na to test, ale je prostor na to dělat něco mimo povinné věci do školy), řekne mi, že to nepotřebuje, protože za to nedostane ve škole známku a nikdo to po nich nebude chtít.
Je mi 22, dobře si pamatuju svoje školní roky. Moje škola byla v tomhle suprová, učitelé to dělali fakt s nadšením, snažili se, aby se informace museli v hlavě udržet delší dobu. A na gymplu mi to neskutečně pomohlo (a podle ohlasů i spolužákům, co šli na prumky a na učení moc nebyli). A využívám ty informace i při doučování předmětů, které vůbec nesouvisí s mým VŠ studiem.
Děti často odporují učení se věcí zpaměti s tím, že si přece vše mohou najít na internetu. Což je podle mě další zádrhel. Ne proto, že mají pravdu, ale protože oni to neumí. Neumí si věci dohledávat, protože je to nikdo nenaučil. Nepoznají, co je relevantní a co ne. Hlavně že se učí v informace formátovat text ve Wordu a tabulky v excelu do nejmenších podrobností (které si ale stejně hledají znova, pokud je potřebují), ale pak neví, jak se třeba vyhledavače zeptat, aby jim našel odpovědi, jak jimi procházet atd.